Cetviny: zaniklé městečko, kostel na hranici a křížová cesta v lese

Cetviny, německy Zettwing, leží na řece Malši, která tu tvoří hranici s Rakouskem. V roce 1931 tu žilo přes pět set lidí a městečko mělo kdysi i pivovar a sedm hospod. Dnes tu najdeme jen kostel, kašnu na místě bývalého náměstí, ruinu kasáren pohraniční stráže, zbytky zdí jednoho domu a kolem v lesích kapličky, které připomínají, kolik lidí sem kdysi chodilo na pouť.

Podle informační tabule u kostela leží Cetviny na staré keltské stezce, která spojovala Dunaj s Vltavou. I samotný název má pocházet z keltštiny a znamenat „lesní mýtina“.

Městečko kos, příze a sedmi hospod

Za vlády Přemysla Otakara II. se ve spolupráci české a rakouské šlechty zpřístupnily husté hraniční lesy. Už v roce 1285 tu podle tabule stál první kostel, první písemná zmínka o něm pochází z roku 1384. V roce 1418 dostaly Cetviny od Rožmberků právo pořádat trhy, ve 20. letech 15. století se tudy několikrát prohnali husité a od roku 1620 patřily Cetviny Buquoyům.

Cetviny byly hlavně tržištěm a žily z výroby kos a příze. Stál tu pivovar a sedm hospod. Po roce 1918 se z Malše stala státní hranice, na obou březích vyrostly celnice a kvetlo pašování. Při sčítání v roce 1931 tu žilo 523 obyvatel německé a 29 obyvatel české národnosti.

Kostel, který sloužil jako stáj

Po válce, v roce 1946, odvezlo osm transportů německé obyvatele do Německa, asi třetina z nich už předtím utekla do Rakouska. V roce 1950 tu žilo 36 lidí a o rok později museli odejít všichni, včetně faráře. Z Cetvin se stalo zakázané hraniční pásmo. Od srpna 1955 do dubna 1956 byly na příkaz ministerstva vnitra zbourány domy. Usedlosti postupně vyhazovali do povětří, zbytky strhávaly a rozjížděly pásové buldozery a rumiště pak překryla vrstva písku. O Velikonocích 1956 se na rumištích pálily zbylé trámy a dřevo ze zbořených domů. Oheň se tehdy rozšířil až k břehům Malše a hrozilo, že přeskočí na rakouskou stranu. Dnes tu zůstal jen kostel, budova bývalé roty pohraniční stráže, kašna a naproti kostelu zbytky zdiva jednoho domu. Nic dalšího po městečku nezbylo.

Kostel Narození Panny Marie se dočkal smutného osudu. Sloužil jako stáj a jatka a v jeho věži byla pozorovatelna, odkud pohraničníci sledovali dění na hranici i na rakouské straně. Teprve po roce 1990 se Cetviny znovu otevřely. Od roku 1995 se kostel opravoval s pomocí diecéze, ministerstva kultury, Horních Rakous i bývalých farníků z Německa a Rakouska a 6. září 2003 byl znovu vysvěcen. Vedle kostela je stálá výstava „Česká vesnice píše historii“ o osudu Cetvin a jejich obyvatel.

Na místě bývalého náměstí zůstala žulová kašna a dnes už nic nenapovídá tomu, že ji kdysi obklopovaly domy. Před kašnou stával morový sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého z roku 1772. Co se s ním po zničení Cetvin stalo, se neví. Na staré mapě městečka z roku 1826 a na dobových fotografiích na tabuli u kostela je vidět, jak náměstí vypadalo, když ho lemovaly řady domů.

Pomník na skále a pomníček na hranici

Když pojedeme od kostela po silničce k hřbitůvku, všimneme si po levé straně nahoře na skále pomníku padlým v první světové válce. Na velkém žulovém balvanu je deska, na které je dnes vidět jen vyobrazená přilba a kříž, a nad ní vytesaný nápis, který už se skoro nedá přečíst. Pomník je zašlý a dojít se k němu moc nedá. Vedle něj je cedule s nápisy Cetvina, Zettwing a Cetviny.

Úplně na hranici s Rakouskem stojí v lese za dřevěným plůtkem kamenný pomníček. Nápis na něm říká: „Zde padl při výkonu služby v obraně státu dne 30. 7. 1938 Jaroslav Novák.“ Jaroslav Novák sloužil v Cetvinách u finanční stráže a v napjatém létě 1938 ho podle dostupných zdrojů v noci omylem zastřelil jeden z jeho kolegů. Bylo to dva měsíce předtím, než se Cetviny po Mnichovském diktátu 1. října 1938 staly součástí Německé říše.

Rota „cetvinských tygrů“

K 1. lednu 1951 tu vznikla rota pohraniční stráže, od roku 1978 do roku 1991 to byla 4. rota. Nejdřív sídlila v bývalém statku a ve škole, později v nové budově postavené nedaleko kostela, blízko hranice. Ta budova dnes stojí jako ruina a její budoucnost je podle tabule značně nejistá.

Rota měla na starosti nejdelší úsek hranice ze všech rot v celé brigádě, celkem 21 900 metrů. Služba tu byla kvůli odlehlosti, složité dopravě a drsnějšímu podnebí tvrdší než jinde. Možná i proto se vojákům, kteří tu sloužili, tradičně říkalo „cetvinští tygři“.

Hřbitov

Původní hřbitov stával u kostela. Když ho zasáhla povodeň, založili v roce 1792 nový, na území vedlejší vesnice Mikulov (Böhmdorf), která dnes také patří k zaniklým místům. Hřbitov zanikl spolu s Cetvinami. V době, kdy tu sloužili vojáci, bývalo nad ním smetiště, a když ho v 90. letech hledali, jen obtížně ho našli na místě skládky. Pak byl částečně obnoven a dnes je to cetvinský hřbitůvek. Svah se tu trochu sesouvá, a tak když jdeme nahoru nad hřbitůvek, občas ještě dnes prosvítají mezi zeminou a listím staré odpadky.

Kaplička svatého Šebestiána

Z cesty mezi Cetvinami a Janovou Vsí vede do kopce neznačená vyšlapaná pěšina ke kapličce svatého Šebestiána. Podle německého nápisu ve výklenku ji kolem roku 1680 postavili tehdejší majitelé panského mlýna jako poděkování za to, že jejich rodinu minul mor. Svatý Šebestián byl odedávna patronem proti moru.

Na obraze je přivázaný ke stromu a probodaný šípy, kolem něj létají andělé. Pod ním je namalované náměstí Cetvin, tak jak vypadalo, než bylo městečko srovnáno se zemí: řady domů, kašna se stromy a v pozadí kostel. Ten kostel stojí dodnes a od kapličky na něj uvidíme. Na obraze tak zůstalo, co v krajině už není.

Křížová cesta a dvě kaple v lese

Jihovýchodně od kostela začíná křížová cesta, která vede po jižním svahu kopce Na Čepici. Tvoří ji zastavení z jednoduchých žulových bloků, ve kterých byly původně na kovových destičkách namalované tradiční výjevy. Na jejím konci stojí dvě kaple, Farská a Jeskynní. Dřív sem chodily pravidelné poutě. Po válce se celé okolí ocitlo v hraničním pásmu a cesta i obě kaple chátraly. Opravu provedl v letech 2001 až 2004 státní podnik Lesy České republiky.

Farská kaple byla postavena v roce 1827 a jméno dostala podle okolního Farského lesa. V roce 1844 ji místní obyvatelé vlastními silami opravili a rozšířili. Než prošla v roce 2002 opravou, dalo se na jejích stěnách číst nápisy, které tužkou napsali poslední obyvatelé Cetvin. Nejstarší nesly rok 1947.

Jeskynní kaple vznikla v roce 1892 na místě, kde odedávna stála kamenná boží muka s obrázkem Panny Marie Bolestné. Těsně pod kaplí je studánka a její léčivé účinky jsou písemně zmíněné už v roce 1616. Cetvinská kronika k ní uvádí pověst: manželé ze Štýrska měli nemocné dítě a ve snu se jim zjevil pramen v jihočeských hraničních lesích. Vydali se s dítětem na dlouhou cestu, vykoupali ho v prameni a dítě se uzdravilo. Díky této pověsti se sem místní obraceli k Panně Marii s prosbami o uzdravení.

Lokalita: Cetviny na řece Malši, na hranici s Rakouskem, Novohradsko.

Co tu uvidíte: kostel Narození Panny Marie, výstavu „Česká vesnice píše historii“ vedle kostela, informační tabule se starými fotografiemi městečka, žulovou kašnu na bývalém náměstí, ruinu kasáren pohraniční stráže, hřbitůvek, pomník padlým v první světové válce s cedulí Cetvina, Zettwing, Cetviny a pomníček Jaroslava Nováka na hranici.

Křížová cesta: začíná jihovýchodně od kostela a vede lesem ke dvěma kaplím se studánkou.

Kaplička sv. Šebestiána: po neznačené pěšině do kopce z cesty mezi Cetvinami a Janovou Vsí.

Údaje pocházejí z informačních tabulí v Cetvinách (Památné místo Cetviny, Cetviny v době železné opony, mapa městečka Cetviny – Zettwing), z tabule u kaplí na konci křížové cesty a z dalších veřejně dostupných zdrojů.