Lověšické Rovné: zaniklá osada s oboustrannou kapličkou pod lípou

Šest statků a kus pole na každém kopci

První písemná zmínka o Rovném pochází ze 14. století, kdy osada patřila Rožmberkům. Majitele jednotlivých statků lze v pozemkových knihách krumlovského panství sledovat skoro bez přerušení od roku 1585. Ves tvořilo šest selských dvorů se čtyřmi výměnky a několika menšími domky, kde žil tkadlec, švec s kovárnou nebo bednář. Každý statek měl své jméno, které se dědilo s domem bez ohledu na to, jaká rodina v něm zrovna hospodařila.

Zajímavé je, jak si sedláci rozdělili půdu. Každý měl kromě polí u svého statku i kus na každém z okolních kopců, takže nikdo nebyl odkázaný jen na studené severní svahy. Stejně si rozdělili louky i lesy. Obecní pastviny a právo na dřevo se rozdělovaly každý rok znovu podle starého zvyku.

Ještě ve třicátých letech minulého století se tu stavělo. V roce 1936 si sedláci společně pořídili mlátičku s motorem, postavili pro ni strojovnu s váhou na dobytek a do zvoničky na návsi koupili zvon. Zvonil ráno, v poledne a večer. Zvonil necelých deset let.

Oboustranná kaplička pod lípou

Na místě bývalé návsi stojí mohutná lípa a v její blízkosti výklenková kaplička, která má jednu zvláštnost: je oboustranná. Výklenek s obrázkem má z přední i ze zadní strany. Nikde jinde jsem podobnou neviděla.

Rodák z Rovného, který o vesnici sepsal kroniku, ji nazývá „Martern“. Píše, že se u ní sedláci modlili za dobrou úrodu a že po zničení vesnice zůstala jako jediná stavba. Podle cedule na lípě byla kaplička opravena v létě 1997 z iniciativy Aloise Kocha, jednoho z dětí, které musely Rovné opustit. Cedule končí prosbou, ať poutníci drží toto klidné místo v úctě.

Na stromě u kapličky jsem našla i lístek v igelitovém obalu s adresou německých stránek o Rovném. Napsal je Johann Puritscher, který se tu v roce 1929 narodil, a díky němu víme o vesnici tolik.

Poslední podzim v Rovném

Válku osada přečkala bez škod. Po jejím skončení bylo německé obyvatelstvo z celého kraje odsunuto a Rovné se vylidňovalo postupně od června 1946. Rodiny odcházely jedna po druhé, nejdřív do sběrného tábora v Českém Krumlově a odtud vlakem do Bavorska. Poslední dvě rodiny odešly 24. října 1946 a od toho dne zůstala osada prázdná.

Pamětník popisuje, jak se lidé na kopečku u kříže na cestě do Lověšic naposledy ohlédli na ves. V Zátoni pak museli odevzdat klíče od domů. Někteří prý schválně odevzdali jiné klíče, protože nemohli uvěřit, že se už nevrátí.

Staleté statky se zdmi základů silnými 60 až 70 centimetrů byly později vyhozeny do povětří a terén byl srovnán. Kousek od kapličky u cesty dodnes zůstala mohutná ruina posledního domu. Stojí na oploceném soukromém pozemku, takže se na ni dá podívat jen z cesty. V lese u vesnice jsou vidět ještě kamenné zídky zarostlé mechem.

Schinkův kříž u Zátoně

Na kraji lesa u Zátoně, na rozcestí, kde se od cesty do Rovného odpojovala cesta do Lověšic, stojí třímetrový kříž z masivní žuly. Říká se mu Schinkův podle statku Schinker, jehož hospodář Adalbert Eppinger ho věnoval jako poděkování za uzdravení po dlouhé a vážné nemoci. Postavil ho v roce 1921 Johann Biebl ze sousedního statku se synem a dvěma pomocníky ze zátoňské fary.

Kříž přežil odsun i zánik osady. Rodina Eppingerových přitom odcházela z Rovného mezi prvními, už v červnu 1946. Na stromě vedle kříže dnes visí cedule s jeho příběhem. U cesty z Rovného do Lověšic stával ještě železný kříž z roku 1906. Postavil ho Josef Biebl poté, co na poli při orbě našli kus kříže staršího.

Sousední Lověšice, ze kterých zbyla jen kaplička

Asi půldruhého kilometru od Rovného, v nadmořské výšce kolem 630 metrů, ležely Lověšice, německy Lobiesching, nářečně Louvašín. I ony se poprvé připomínají v rožmberském urbáři z roku 1379 a jméno dostaly podle jména Lověch. Od poloviny 19. století byly Lověšice samostatnou obcí a patřily k nim osady Lověšické Rovné, Všeměry a dokonce i Zátoň. V roce 1921 tu se všemi osadami stálo 59 domů a žilo 326 obyvatel, převážně německé národnosti.

Po roce 1950 vesnice zanikla úplně. Z Lověšic dnes zůstala jen bílá výklenková kaplička s modrým vnitřkem, kterou po roce 1989 opravili potomci původních obyvatel. Z polní cesty, která k bývalým Lověšicím vede přes kopec, je nádherný výhled do okolní krajiny. Pak cesta klesá do dolíku u potoka, kde kaplička stojí osamoceně mezi stromy. Atmosféra takových míst je zvláštní, člověk se tu cítí jinak.

Co z Rovného zůstalo

Tam, kde se po staletí žilo a hospodařilo, dnes stojí jen mohutná lípa na zaniklé návsi, vedle ní němý svědek bývalých časů, oboustranná kaplička, a jen kousek opodál, u cesty, ruiny jednoho z původních domů.

Okolní krajina je dnes krajinou ticha. V kopcovitém terénu se střídá les s loukami, odkud jsou krásné daleké výhledy do kraje. Kdo přijde do těchto míst, sotva si dokáže představit, že tu kdysi stála celá vesnice plná života. O to víc stojí za to zastavit se u kapličky, kterou nechal opravit jeden z posledních rodáků, a chvíli si to místo představit tak, jak vypadalo před osmdesáti lety.